AtlasZvířat.cz

Ve zkratce

  • Český název
  • Buvolec běločelý
  • Latinský název
  • Damaliscus pygargus phillipsi

Taxonomie

Říše:živočichové
Kmen:strunatci
Třída:savci
Řád:sudokopytníci
Podřád:přežvýkaví
Čeleď:turovití
Rod:buvolec
Druh:buvolec běločelý

Váhy a míry

  • Výška v kohoutku:
  • od 85 do 100 cm
  • Délka:
  • od 140 do 160 cm
  • Délka ocasu:
  • od 30 do 45 cm
  • Hmotnost:
  • od 55 do 80 kg

Biologická data

  • Délka březosti:
  • 240 dnů
  • Délka života:
  • 17 let

Facebook

Buvolec běločelý

Buvolec běločelý
(Damaliscus pygargus phillipsi)

Popis zvířete

Buvolec běločelý (Damaliscus pygargus phillipsi) je středně velká jihoafrická antilopa, větší ze dvou poddruhů buvolce pestrého.

Synonyma

- Damaliscus pygargus albifrons
- Damaliscus dorcas phillipsi

Popis

- hmotnost: 55-80 kg
- délka těla: 140-160 cm
- délka ocasu: 30-45 cm
- výška v kohoutku: 85-100 cm

Buvolec běločelý je v průměru o 8 kg lehčí než buvolec bělořitný. Samci jsou větší než samice, dosahují hmotnosti až 80 kg, zatímco samice váží 55-70 kg. Jsou to poměrně velké antilopy s protáhlou hlavou a dozadu se svažujícím hřbetem. Obě pohlaví nesou 35-50 cm dlouhé, kroužkované, zakřivené rohy podobné rohům gazel.

Na trupu je srst je matně červenohnědá, na zádi a v okolí ocasu světlejší. Nápadné jsou bílé „punčochy“ na končetinách a bílá lysina na hlavě, která je často mezi očima přerušena úzkým tmavým pruhem.

Mláďata jsou žlutohnědá a jejich obličeje jsou tmavé, podobají se tak buvolci modrému.

Rozšíření a stanoviště

Buvolec běločelý v minulosti obýval otevřené travnaté savany v dnešní Jihoafrické republice, Svazijsku a Lesothu. Kvůli nadměrnému lovu kvůli masu byl už před rokem 1900 ve Svazijsku a Lesothu vyhuben, posledních asi 2000 kusů přežilo v Jihoafrické republice. Ochrana a chov v zajetí umožnily návrat buvolců do jejich původního areálu, kromě toho byli introdukováni také na místa, kde se dříve nevyskytovali - v současnosti žijí také v Namibii, Botswaně a Zimbabwe.

Buvolci preferují rozlehlá travnatá území a řídké světlé porosty stromů a keřů.

Biologie

Buvolec běločelý je diurnální, aktivní ráno a k večeru, přes polední horka odpočívá v úkrytu. Samci jsou teritoriální, své území si značí hromadami trusu na viditelných místech, rozhrabáváním země a výměškem předoční žlázy, který otírá o traviny a větvičky. Jedno teritorium zabírá rozlohu 6-15 ha a samec na něm zůstává celoročně. Opravdové souboje mezi samci jsou vzácné, konflikty většinou řeší jen ritualizovanými boji a postoji vyjadřujícími dominanci.

Samice s telaty žijí ve volných skupinách (do 25 kusů), nezávisle na teritoriu samců. V minulosti buvolci migrovali mezi sezónními pastvinami a na podzim a v zimě se shlukovali do velkých stád. I dnes, mají-li dostatečný prostor, se chovají podobně a pohybují se v otevřených skupinách po velkém území.

Pasou se hlavně ráno a odpoledne, vyhledávají především nízké trávy rodu Themeda, ale nepohrdnou ani miličkami (Eragrostis). Vedle svěží trávy požírají i suchou, kterou ostatní druhy opomíjejí. Rádi pijí každý den a to i vícekrát.

Vrchol období páření přichází v dubnu, březost trvá 240 dní (8 měsíců), poté se ve vysoké trávě rodí jediné mládě, které je už po dvou hodinách po narození schopné následovat svou matku. Buvolci dospívají ve dvou letech a v zoologických zahradách se mohou dožít až 17 let.

Jejich přirozenými nepřáteli jsou šelmy afrických savan - lev, levhart, hyeny a pes hyenovitý.



Tento popis byl převzat z Wikipedie.
Originální popis na Wikipedii

V kterých českých ZOO je k vidění
Podobná zvířata: