AtlasZvířat.cz

Ve zkratce

  • Český název
  • Hrobařík malý
  • Latinský název
  • Nicrophorus vespilloides

Taxonomie

Říše:živočichové
Kmen:členovci
Podkmen:šestinozí
Třída:hmyz
Podtřída:křídlatí
Řád:brouci
Podřád:všežraví
Čeleď:hrobaříkovití
Rod:hrobařík
Druh:hrobařík malý

Váhy a míry

  • Délka:
  • od 12 do 22 mm

Stav ohrožení

  • Neohrožen

Facebook

Hrobařík malý

Hrobařík malý
(Nicrophorus vespilloides)

Popis zvířete

Hrobařík malý (Nicrophorus vespilloides) je nevelký brouk z čeledi hrobaříkovitých popsaný v roce 1784 Johannem Friedrichem Wilhelmem Herbstem.

Synonyma

- Nicrophorus altumi
- Nicrophorus aurora
- Nicrophorus borealis
- Nicrophorus fractus
- Nicrophorus hebes
- Nicrophorus oregonensis
- Nicrophorus pygmaeus
- Nicrophorus subfasciatus
- Nicrophorus subinterruptus
- Nicrophorus sylvaticus

Popis

Pestrý a vzhledný brouk je dlouhý 12-22 mm, hlava a štít jsou černé, přední okraj štítu však není brvitý na rozdíl od hrobaříka obecného. Na černých zkrácených krovkách je zdobení v podobě dvou příčných oranžových (někdy též žlutočervených) klikatých pruhů. Nohy jsou tlusté, černé a způsobilé k hrabání.
Krátká tykadla a tykadlové paličky jsou hlavním sídlem velmi jemného čichu a zásadně černé, čímž se liší od příbuzného hrobaříka obecného (Necrophorus vespillo), který má tykadlové paličky oranžovočervené. Hrobaříci již na velkou vzdálenost ucítí drobnou mršinu (myš, pták, aj.) a slétají se k ní ze širokého okolí. Je-li mršina na sypkém podkladě, dokáží ji úplně podhrabat, takže ve velmi krátké době zmizí pod povrchem.

Rozmnožování

Probíhá na jaře a v létě, oba partneři se potkávají na mršině. Orientace je čichová, podpořená feromony vylučovanými na mršině samcem. Po mnohonásobné kopulaci s různými partnery zůstává po boji na mršině jediný pár, který ji za několik hodin pohřbí do šikmé půdní krypty. Poté vesměs po páření zůstává u mršiny jen samička. Ostatní brouci mršinu opustí a odletí. Samička pak vyhrabe komůrky - krypty, do kterých naklade vajíčka. Vylíhlé larvy se stěhují k mršině, lákány čichově a zvukem stridulujících imag. Zprvu jsou krmeny samičkou, později žerou do koule upravenou mršinu samy. Samička setrvává s larvami dokud nejsou sama schopná přijímat potravu (obvykle přibližně do 5ti hodin). O nezávadnost zahrabané potravy se také starají draví roztoči z rodu Parasitus (Gamasus), které si na svém těle přenáší téměř každý brouk. Roztoči takto donesení na tělech brouků se dostávají i na zahrabanou mršinu a chrání ji před nežádoucím napadením jiným hmyzem.

Výskyt

Od dubna do září především na mršinách malých zvířat. Ke kladení vajíček dochází na jaře a v létě. Kuklí se v zemi v okolí krypty. Přezimují vylíhlí brouci (imaga).

Stanoviště

Převážně zahrady, parky, smíšené lesy.Dává však přednost otevřené krajině. Podobně jako ostatní druhy tohoto rodu má vysoce vyvinutou péči o potomstvo, na které se podílejí obě pohlaví.

Rozšíření

palearktická oblast od Evropy přes Rusko až do Asie – Írán, Kazachstán, Kyrgyzstán až po Mongolsko

Ochrana

Není zákonem chráněný.



Tento popis byl převzat z Wikipedie.
Originální popis na Wikipedii

Podobná zvířata: