AtlasZvířat.cz

Ve zkratce

  • Český název
  • Káně Harrisova
  • Latinský název
  • Parabuteo unicinctus

Známé také jako

  • káně Harrisovo

Taxonomie

Říše:živočichové
Kmen:strunatci
Podkmen:obratlovci
Třída:ptáci
Řád:dravci
Čeleď:jestřábovití
Druh:káně harrisova

Váhy a míry

  • Délka:
  • od 46 do 76 cm
  • Rozpětí křídel:
  • 110 cm
  • Hmotnost:
  • od 710 do 1020 g

Biologická data

  • Délka života:
  • od 11 do 25 let

Facebook

Káně Harrisova

Káně Harrisova
(Parabuteo unicinctus)

Popis zvířete

Káně Harrisovo (Parabuteo unicinctus) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých, vyskytující se v rozmezí od jihozápadu Spojených států jižně až po Chile a střední část Argentiny. Jeho výskyt je občas hlášen i v západní Evropě, většinou ve Velké Británii. Káně Harrisovo je oblíbeným sokolnickým druhem; je tedy pravděpodobné, že jeho výskyt v Evropě má původ právě v jedincích, kteří unikli ze zajetí.

Káně Harrisovo je jediným zástupcem rodu Parabuteo. Latinské jméno je odvozeno z řeckého para, což znamená jako nebo podobný, a latinského buteo, označující káně, uni značí jeden a cinctus znamená obklopený nebo ohraničený, což poukazuje na bílý pás na základu a na konci ocasu. Anglické jméno pták dostal od Johna Jamese Audubona, který jej pojmenoval na počest svého ornitologického druha, finančního sponzora a přítele Edwarda Harrise. Káně Harrisovo je známé svým význačným chováním - loví ve skupině, která sestává z členů jedné rodiny (většina dravců loví samostatně).

Popis

Obecně

Jedinci se liší délkou v rozmezí od 46 do 76 cm a všeobecně mají rozpětí křídel okolo 1,1 m. Ve Spojených státech se průměrná hmotnost samců pohybuje okolo 710 g, zatímco průměr u samic je 1020 g. V rámci sexuálního dimorfismu jsou tedy samice až o 40 % větší než samci. Ptáci mají tmavě hnědé opeření s kaštanovými rameny, lemem křídel a stehny a bílý základ a konec ocasu, dlouhé žluté nohy a žluté ozobí. Hlasové projevy káňat Harrisových tvoří velmi ostré zvuky. V přírodě se ptáci dožívají v průměru 11 let, nejdéle žijící zdokumentovaná samice měla 14 let a 11 měsíců. V zajetí se ptáci dožívají až 25 let.

Dravci v šatě mladých

Dravci v šatě mladých jsou podobní rodičům, ale jsou více žíhaní a během letu je možné na spodu křídel pozorovat bledě žluté zbarvení s hnědým žíháním.

Poddruhy

Jsou známy tři poddruhy káněte Harrisova:

P. u. superior
nalezen v Baja California, Arizoně, Sonoře, Sinaloe. Věří se, že P. u. superior je větší a má delší křídla i tmavší zbarvení než P. u. harrisi. Bohužel množství pozorovaných jedinců je velmi malé, pouze pět samců a šest samic. Další výzkum doplnil, že fyzické rozdíly jsou menší, než se původně předpokládalo. Proti odůvodněnosti oddělení poddruhu hovoří též další ekologické rozdíly, např. klima daného prostředí.

P. u. harrisi
nalezen v Texasu, východním Mexiku a většině Střední Ameriky.

P. u. unicinctus
nalezen výhradně v Jižní Americe. Je menší než severoamerický poddruh.


Biotop

Ptáci žijí v řídkých lesích a polopouštích, stejně tak i v mokřinách (s občasnými stromy) a v některých částech jejich rozšíření (Howell a Webb 1995) také v mangrovových bažinách, vyskytujících se v jihoamerické oblasti rozšíření. Káně Harrisovo nemigruje a má trvalé teritorium, jehož velikost se pohybuje mezi 0,2 - 5,5 km2.

Chování

Potrava

Potrava se skládá z malých živočichů včetně ptáků, ještěrek, savců a velkého hmyzu. Káně Harrisovo loví ve skupinách, proto může ulovit též větší kořist, jako např. králíka.

Lov

Ačkoliv je většina dravců samotářských a setkávají se pouze při hnízdění a tahu, káně Harrisovo loví ve spolupracujících skupinách od dvou do čtyř jedinců. Tato kooperace je výsledkem adaptace na pouštní klima, ve kterém žije. Jedna lovecká technika spočívá v tom, že malá skupina létá vepředu a pátrá po kořisti, zatímco jiný člen této skupiny letí zezadu a kořist nahání, a to tak douho, dokud není kořist zahnána do pasti a následně rozdělena. Jiná technika je založena na tom, že celá skupina se rozmístí okolo kořisti a jeden člen ji usmrtí.

Predátoři

Největším predátorem dospělých káňat je výr virginský, pro mladé ptáky představují největší nebezpečí zejména kojoti a velcí krkavci, kteří vybírají i jejich hnízda. Káňata však svá hnízda aktivně brání; v případě pokusu o napadení hnízda se dorozumívají varovným voláním a na predátora útočí celá skupina, aby jej od vyplenění hnízda odradila.

Hnízdění a mláďata

Káňata Harrisova hnízdí na malých stromech, křovinách nebo kaktusech (viz švédské pojmenování - kaktusvråk). Hnízdo je většinou kompaktní, vystavěné z větviček, kořenů rostlin, listů, mechu a kůry. Hnízdo většinou staví samice. Snůška obsahuje většinou dvě až čtyři vejce barvy bílé až namodralé, občas se světle hnědými nebo šedými skvrnami. Hnízdoši jsou zprvu světle žlutohnědí, v pěti nebo šesti dnech změní barvu na tmavě hnědou.

Velmi často obývají hnízdo tři káňata: dva samci a jedna samice. Diskutuje se o tom, zda se jedná o polyandrii, matoucí je tzv. backstanding, kdy jeden pták stojí na zádech prvního, případně ještě třetí na zádech druhého. Inkubační doba je od 31 do 36 dnů a na snůšce sedí většinou samice. Ve 38 dnech začínají mláďata prozkoumávat okolí hnízda a ve 45 až 50 dnech začínají létat. Samice hnízdí dvakrát nebo třikrát do roka. Mláďata mohou zůstat se svými rodiči až tři roky a v té době pomáhají s vyváděním dalšího potomstva.

Lidé a káňata Harrisova

Změny biotopu

Ačkoli není káně Harrisovo ohroženým druhem, jeho divoká populace je v současné době na ústupu kvůli ztrátě životního prostředí, pod tlakem určitých okolností je však nicméně známo, že se stěhuje v rámci rozvinutých oblastí. V současné době se jako původní druh vyskytuje na území sedmi států Střední, Jižní a Severní Ameriky, na území dalších dvou, Panamy a Surinamu, je jeho původ nejistý. Od roku 2004 je v Červeném seznamu IUCN zařazeno do kategorie málo dotčených druhů a v CITES jej nalezneme v příloze II. V roce 2003 populace kánětě Harrisova čítala přibližně 390 000 jedinců žijících na ploše velké zhruba 6 000 000 km2.

Sokolnictví

Okolo roku 1980 se začal zvedat zájem o užívání káněte Harrisova v sokolnictví a nyní je nejpopulárnějším dravcem na západě (kromě Asie) chovaným pro tyto účely, a to hlavně kvůli jednoduchému výcviku a snadné socializaci.

V umění

John James Audubon vytvořil ilustraci káněte Harrisova v publikaci Birds of America (Londýn, 1827-38) na desce č. 392 s titulem "Louisiana Hawk - Buteo harrisi". Obraz byl vyryt a kolorován Robertem Havellem v londýnské dílně v roce 1837. Originální dílo bylo zakoupeno Newyorskou historickou společností, kde je možné jej zhlédnout až do nynějška (leden 2009).



Tento popis byl převzat z Wikipedie.
Originální popis na Wikipedii

V kterých českých ZOO je k vidění