AtlasZvířat.cz

Ve zkratce

  • Český název
  • Orangutan

Taxonomie

Říše:živočichové
Kmen:strunatci
Podkmen:obratlovci
Třída:savci
Řád:primáti
Čeleď:hominidi
Rod:orangutan
Druh:orangutan

Váhy a míry

  • Výška v kohoutku:
  • od 1,1 do 1,5 m
  • Hmotnost:
  • od 30 do 90 kg

Biologická data

  • Délka březosti:
  • od 235 do 265 dnů
  • Počet mláďat:
  • 1 - 2

Mapa výskytu

vyskyt

Facebook

Orangutan

Orangutan

Seznam zvířat, patřících do skupiny Orangutan Popis zvířete

Orangutan (z malajštiny orang utan – „lesní muž“) je rod lidoopů žijících v tropických deštných pralesech ostrovů Bornea a Sumatry. V současnosti se popisují dva druhy, ohrožený orangutan bornejský, který je typovým druhem rodu, a kriticky ohrožený orangutan sumaterský.

Vzhled

Orangutan je přibližně 1,1-1,5 metru vysoký a váží 30-90 kilogramů. U orangutanů je velký rozdíl ve velikosti a hmotnosti, podle toho jedná-li se o samce nebo samici.
Samec je dvakrát větší (130 – 150 cm), má nápadný hrdelní vak a pachové žlázy na hrudi. Rozpětí paží je až 3 metry, váha až 90 kg, u samic asi polovina. Jeho znakem jsou dlouhé ruce a hnědooranžová srst, která je chrání před deštěm. Orangutan má ze všech lidoopů nejdelší přední končetiny a nejkratší zadní končetiny. Orangutani mají plošší profil lebky než třeba gorily či šimpanzi, mají slabé nadočnicové oblouky, vysoké čelo a předsunutý čenich.

Život

Většinu života tráví v korunách stromů. Ze stromů slézají jen výjimečně a neradi. Tráví zde skoro 99% svého života. Dělají tu naprosto všechno: hledají potravu, páří se a vychovávají mláďata a dokonce i spí, staví se zde hnízda na noc i na denní odpočinek na každou noc nové ve výšce 10-12 metrů. Má tvar jednoduché plošiny z listů a větví, která je zakrytá stříškou na ochranu proti dešti. Většinu dne tráví na jednom jediném stromě a opouštějí ho jen když zde nemají dostatek potravy.Orangutani jsou denní živočichové. V korunách stromů se pohybují velmi obratně, šplhají, skáčou a zavěšuj se svými dlouhými pažemi a někdy i nohama. Někdy se chrání před deštěm velkými listy, avšak nebylo u nich pozorováno používání primitivních nástrojů, jako třeba u šimpanzů.

Výskyt

Vyskytuje se pouze v deštných pralesích na ostrovech Borneu a Sumatře.Dříve obývali v hojném počtu i několik stovek tisíc celou jižní Asii, ale poslední dobou jejich počet ve volné přírodě prudce klesá, z důvodu kácení deštných pralesů dřevařskými společnostmi, protože orangutani nejsou schopni přežít v jiném prostředí, než jsou tyto deštné lesy. A kvůli nezákonnému lovu, při kterém jsou dospělí orangutani zabíjeni a mláďata jsou kradena a prodávána.

Potrava

Orangutani si svou potravu shánějí na stromech. Živí se listy, hmyzem, ptačími vejci, výhonky, kůrou a plody stromů, které tvoří skoro 60% jejich potravy. Mezi jejich nejoblíbenější pochoutky patří fíky a mango.

Společenský život

Orangutani jsou velmi klidná a mírumilovná zvířata. Žijí v rodinách které jsou tvořeny samicemi a jejich mláďaty. Dospělí samci žijí samostatně a se samicemi přicházejí do kontaktu jen kvůli aktu páření., své teritorium si označují hlasitým houkáním, při kterém nafukují svůj hrdelní vak, takto vydávaný zvuk je pak mnohem hlasitější. V případě narušení území dochází k potyčce, které se ale většinou obejdou bez vážnějších zranění, samci se nejradši koušou do kožnatých lícních laloků. Jsou to ale výjimečné případy, jinak k potyčkám skoro nedochází. Členové rodin k sobě mají velmi blízko, jejich pouta bývají velice silná. Často se objímají a odpočívají spolu. Dožívají se až 30-ti až 40-ti let.

Rozmnožování

V důsledku nerovnoměrnosti ve velikostech a hmotnostech v případě samce a samice, připomíná páření spíše znásilnění, které někdy může být pro samici i velmi nebezpečné. Březost trvá přibližně 235-265 dní a rodí se jedno mládě, výjimečně dvě. Orangutani však bývají velice pečlivými matkami. Mláďata jsou po narození velmi křehká a bezmocná, matek se přidržují za srst na břiše. S matkou zůstává mládě nejméně tři roky, během kterých je pečlivě střeženo, drží se své matky ať jde kamkoliv. Plně se osamostatní až v 7 letech. Dokáže se udržet i během toho co jeho matka přeskakuje z větve na větev. Další mládě může mít až po tom, co ji opustilo to předchozí. Tempo rozmnožování je z tohoto důvodu velice pomalé, což také přispívá ke zranitelnosti obou druhů.



Tento popis byl převzat z Wikipedie.
Originální popis na Wikipedii

V kterých českých ZOO je k vidění