AtlasZvířat.cz

Ve zkratce

  • Český název
  • Perlička domácí
  • Latinský název
  • Numida meleagris f. domestica

Známé také jako

  • perlička kropenatá domácí

Taxonomie

Říše:živočichové
Kmen:strunatci
Podkmen:obratlovci
Třída:ptáci
Podtřída:letci
Řád:hrabaví
Čeleď:perličkovití
Druh:perlička domácí

Váhy a míry

  • Délka:
  • od 53 do 63 cm
  • Hmotnost:
  • od 1,5 do 2 kg

Facebook

Perlička domácí

Perlička domácí
(Numida meleagris f. domestica)

Popis zvířete

Perlička domácí (Numida meleagris f. domestica) pochází z Afriky, dnes je však rozšířená po celém světě.

Historie perličky domácí, jejímž předkem je perlička kropenatá, začala ve starém Řecku, kam se zřejmě dostala z Egypta v 5. století př.n.l. Byla oblíbeným obětním ptákem a používala se k zápasům, pořádaným na počest zemřelých. Na přelomu letopočtu se perličky chovaly i v Římě, a to především k jídlu, přestože jejich maso má typickou zvěřinovou příchuť. Jak v Řecku tak i v Římě zanikl chov perliček v prvních stoletích našeho letopočtu.

Znovu se perličky objevily až ve středověku, když je v 15. století přivezli Španělé z Afriky. Brzy se pak rozšířily po zemích západní Evropy, a také do Ameriky. Byly vysazeny i na mnoha ostrovech (Kapverdské ostrovy, Asunción, Sv. Helena, Kuba, Jamajka, haiti), kde ponechány osudu rychle zdivočely.

Normálně zbarvená perlička domácí se od divokého předka příliš neliší, je jen o něco těžší a má větší laloky a přilbu. Také mezi pohlavími jsou jen nepatrné rozdíly. O plemenech se u perličky nedá mluvit, chová se však v několika typech zbarvení, například v bílém, perlově šedém, žlutě plavém, levandulově modrém, azurově modrém či fialovém. Nemá velký hospodářský význam, i když dává velmi chutná a hodnotná vejce, která lze skladovat až 11 měsíců.

Perlička domácí se živí bylinami, semeny, hmyzem a také žížalami.

Rozmnožování

Délka inkubace je 24 - 28 dní. Samice snáší 6 -12 vajec v jedné snůšce. V průběhu roku snese asi 80 - 120 vajec.

V kterých českých ZOO je k vidění