AtlasZvířat.cz

Ve zkratce

  • Český název
  • Siamská kočka

Taxonomie

Říše:živočichové
Kmen:strunatci
Podkmen:obratlovci
Třída:savci
Řád:šelmy
Čeleď:kočkovití

Plemeno kočky

  • Země původu:
  • Thajsko
  • Hmotnost kocour:
  • 4,5
  • Hmotnost kočka:
  • 2,5

Facebook

Siamská kočka

Siamská kočka

Popis zvířete

Siamská kočka patří mezi krátkosrstá plemena kočky domácí. Siamské kočky mají charakteristické zbarvení – obličej, tlapky a ocas jsou tmavé a tělo má světle čokoládově hnědé zbarvení. Plemeno pravděpodobně vzniklo ve 14. století v Thajsku. Siamské kočky mají hmotnost v rozmezí 2,5-6,5 kg, hlučnou povahu a jsou velmi energické a zvídavé. Mají až psí povahu a bez jejich asistence se v domácnosti zpravidla nic neobejde. Snadno se také naučí aportovat nebo chodit na vodítku na procházku se svými pány.

Stavba těla

Siamská kočka je středně velká kočka se zadníma nohama delšíma, než jsou přední. Tělo je pevné a svalnaté. Tlapky jsou malé a oválné. Ocas je dlouhý a tenký. Hlava má podlouhlý trojúhelníkovitý tvar, nos je dlouhý a rovný, uši mají rovněž trojúhelníkovitý tvar a opticky prodlužují hlavu. Oči jsou šikmo posazené a modré. Srst je krátká bez podsady, s výrazným leskem.

Historie

Siamská kočka pochází ze Siamu, dnešního Thajska. Okolo těchto koček panuje mnoho legend - siamské kočky prý hlídaly královský palác tak, že skákaly z hradeb na nepřítele. Říká se také, že siamské princezny odkládaly své prsteny na dlouhý štíhlý ocas siamské kočky a prsteny byly proti sklouznutí jištěny uzlíkem na ocásku, dnes známým jako zálomek. Další legenda praví, že siamky sloužily jako strážkyně největších cenností chrámů a zíraly na ně tak upřeně, až se jim zkřížily oči.
V ilustrovaných rukopisech ze Siamu, které vznikly v letech 1351 - 1767, je možné vidět obrázky koček s odznaky, které se velmi podobají siamským kočkám. Ze 14.století pocházejí zmínky o kočkách siamského typu, které byly běžně v ulicích a křížily se s domácími kočkami. Německý přírodovědec Simon Pallas popisuje volně žijící siamské kočky také ve středním Rusku.
V 19. století se siamské kočky dostaly do Evropy a poprvé byly vystaveny na výstavě v Crystal Palace v Londýně roku 1871. V roce 1884 poslal britský generální konzul působící v Bangkoku Owen Gould několik siamských koček s černohnědými odznaky své rodině do Anglie. Tyto siamky byly darem od siamského krále Rámy VI. a je tedy velmi pravděpodobné, že pocházely z královského, ušlechtilého chovu. Král Ráma VI., který vládl mezi lety 1868 - 1910, byl známý svou láskou ke kočkám.
V roce 1892 byl sepsán první výstavní standard, kde zalomení ocasu (zálomek)a šilhání bylo považováno za žádoucí plemenný znak. Dnes jsou tyto znaky považovány za vadu. Prvním známým britským šampionem z roku 1896 byl kocour Wankee, který byl dovezen z Hongkongu a měl typické, černohnědé odznaky. Téhož roku se na výstavě objevila také první siamka s modrými odznaky, která byla v té době diskvalifikována. Toto zbarvení začalo být uznáváno až ve 30. letech 20. století.
V současné době je původní typ siamské kočky od té současné natolik odlišný, že byla původní siamská kočka označena názvem thajská a chová se jako odlišné plemeno převážně v zahraničních organizacích. FIFe (největší evropská organizace) uznává pouze štíhlý, moderní typ siamské kočky, která se od thajské liší především stavbou těla, velikostí a posazením uší a tvarem hlavy.

Barevné variety

Základní
- Seal point – černohnědé odznaky
- Red point – červené odznaky

další variety a ředěné variety
- Chocolate point – čokoládové odznaky
- Blue point – modré odznaky
- Lilac point – lilové odznaky
- Creme point – krémové odznaky
- Cinnamon point – skořicové odznaky

další zbarvení
Želvovinové, které působí na základní a ředěné barevné variety

- Seal tortie point – černě želvovinové odznaky
- Chocolate tortie point – čokoládově želvovinové odznaky
- Blue tortie point – modro-krémové odznaky
- Lilac tortie point – lilově želvovinové odznaky

U všech těchto barevných variet je možná kombinace s kresbou, která se značí EMS kódem SIA ... 21

Z pohledu chovatele

Siamská kočka vyžaduje pozornost a bývá ráda jejím středem, miluje mazlení a hlazení, naučí se i aportovat hračky. Hlasitě projevuje svoje nálady – kocour i kočka v říji až tak hlasitě, že o tom ví širé okolí.

Krátká a jemná srst siamských koček nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Ohledně barvy je zajímavý fakt, že koťata se rodí vždy čistě bílá – a teprve časem jim ztmavnou nohy, ocas, uši a čumáček – takzvané odznaky. Vybarvení se v průběhu života mírně mění, může záviset i na vlivu teploty - čím tepleji, tím světlejší odstín.

Siamské kočky se chovají pouze v bytě, jejich pobyt venku není z důvodu možného nebezpečí a nízkých teplot v žádném případě doporučován. Díky jejich společenské povaze je vhodné, aby kočka nepobývala dlouho sama. Nudící se siamská kočka dokáže majiteli díky své vysoké inteligenci nachystat velmi nepříjemná a důmyslná překvapení. Z tohotu důvodu je dobré mít kočky alespoň dvě, které nemusí být obě siamské, ale měla by to být plemena, která se k sobě hodí svým temperamentem.

Březost siamských koček trvá o něco déle než u ostatních plemen, v průměru 65 - 70 dní a rodí i velmi početné vrhy 6-9 koťat. V ČR je ročně plemennou knihou registrováno cca 60 siamských koťat, což je oproti jiným plemenům poměrně málo. Siamské kočky se kříží s orientálními kočkami a díky tomu se ve vrzích mohou objevit jak siamská, tak i orientální koťata.

Rozdíl mezi siamskou a orientální kočkou

Rozdíl mezi siamskou a orientální kočkou je první pohled veliký, ale v podstatě se jedná o sesterská plemena. Siamská kočka má modré oči a na těle má barevné odznaky (nohy, uši, ocas, maska), zatímco orientální kočka má oči zelené a barvu má rozloženu po celém těle. Ve stavbě těla a ostatních znacích, včetně povahy, jsou obě plemena totožná.



Tento popis byl převzat z Wikipedie.
Originální popis na Wikipedii