AtlasZvířat.cz

Ve zkratce

  • Český název
  • Sršeň východní
  • Latinský název
  • Vespa orientalis

Taxonomie

Říše:živočichové
Kmen:členovci
Třída:hmyz
Řád:blanokřídlí
Podřád:žahadlovití
Čeleď:sršňovití
Rod:sršeň
Druh:sršeň východní

Váhy a míry

  • Délka:
  • od 18 do 30 mm

Stav ohrožení

  • Neohrožen

Facebook

Sršeň východní

Sršeň východní
(Vespa orientalis)

Popis zvířete

Sršeň východní (Vespa orientalis) je zástupcem jedovatého sociálního blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Jedná se o druh středomořské oblasti, Blízkého a Středního východu. Útočný a z hospodářského hlediska nebezpečný škůdce včel.

Popis

V porovnání s domácím druhem sršní obecnou Vespa crabro je asi o 10% menší; dělnice na délku 18-23 mm královna asi 30 mm. Kávově hnědé zbarvení kontrastuje se dvěma výraznými žlutými články na zadečku.

Chování

Přezimují oplodněné královny ve skupinkách po několika kusech většinou ve štěrbinách mezi kameny a hroudami hlíny. Jako jediný druh rodu Vespa snáší sršeň východní suché pouštní klima. Je aktivní i při teplotě 60 °C. Na začátku sezóny zakládá královna hnízdo. Buduje ho jako slepenec písečných zrnek v děrách na osluněných písčitých svazích. Podobně jako ostatní sociální vosy se nejprve stará o plod sama. Péči postupně přebírají líhnoucí se dělnice. Dává přednost bílkovinné potravě. Je dravec a mrchožrout. V oblastech plošného výskytu se stává velmi nebezpečným škůdcem včel. Jedna dělnice dokáže za den ulovit třicet až padesát včel. Silné společenstvo sršní zlikviduje během několika hodin celý včelí úl. Do svého jídelníčku řadí též rostlinné šťávy a dřeně tropického ovoce bohaté na glycidy. Proto při svém loupežném nájezdu do včelstva po konzumaci živých obyvatel odnese i med.

Sršeň východní zakládá velmi početná společenství. Vůči člověku je agresivní. Nenápadné obydlí pod povrchem půdy je příčinou, že se lze snadno nevědomky dostat do nežádoucí blízkosti k hnízdu; k tomu značná početní síla tohoto druhu činí sršeň východní nebezpečnou i pro člověka.

Jediným predátorem sršně je vlha pestrá (Merops apiaster L. 1758).

Rozšíření

Oblast mezi 45. a 46. rovnoběžkou byla doposud považována za rozhraní výskytu sršně obecné severně a sršně východní jižně. Pozorování z roku 2002 v Bad Leonfelden (Horní Rakousy) potvrzují rozšiřování areálu výskytu severním směrem. Jde o jev známý také u jiných teplomilných druhů a dávaný do souvislosti s klimatickými změnami.

Biologické zvláštnosti

V chitinovém plášti žlutých článků zadečku jsou umístěny organické polovodičové krystaly fungující jako solární články. Sluneční záření se v nich mění na elektrickou energii a je v této podobě v kutikule akumulováno. Uložená elektrická energie je využita k výrobě tepla za ranního chladu k prohřátí organismu. Je pravděpodobné, že naopak při přehřátí se chitinový plášť hmyzu chladí pomocí tepelných čerpadel umístěných v kutikule a poháněných elektrickým proudem zmíněných solárních biočlánků.

Ve střechách buněk sršního hnízda byly nalezeny po jednom rozmístěné krystalky minerálu připomínajícího magnetický nerost ilmenit. Krystalky o velikosti 0,1 mm vytvářejí pravidelnou síť. Je možné, že takto vytvořené magnetické pole vede stavitelky sršního díla jako olovnice a vodováha zedníka.



Tento popis byl převzat z Wikipedie.
Originální popis na Wikipedii