AtlasZvířat.cz

Ve zkratce

  • Český název
  • Tasemnice dlouhočlenná
  • Latinský název
  • Taenia solium

Taxonomie

Říše:živočichové
Kmen:ploštěnci
Třída:tasemnice
Řád:kruhovky
Čeleď:tasemnicovití
Rod:tasemnice
Druh:tasemnice dlouhočlenná

Váhy a míry

  • Délka:
  • od 2 do 4 m

Biologická data

  • Délka života:
  • od 4 do 5 roky

Facebook

Tasemnice dlouhočlenná

Tasemnice dlouhočlenná
(Taenia solium)

Popis zvířete

Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium) je kosmopolitně rozšířený helmint z čeledi Taeniidae, jehož dospělí jedinci parazitují v tenkém střevě člověka. Mezihostitelem je prase domácí nebo prase divoké. Přítomnost dospělých tasemnic ve střevě člověka se označuje jako taenióza. Člověk může zároveň sloužit jako mezihostitel – larvy v orgánech. V tomto případě se jedná o závažné onemocnění zvané cysticerkóza.

Morfologie

Tělo dospělé tasemnice T. solium se skládá ze skolexu (hlavičky) a několikaset proglotid (článků). Dospělé tasemnice dosahují délky 2–4 metrů. Skolex je kvadratický, o velikosti 1 mm a je opatřen 4 přísavkami. Na skolexu prominuje rostellum opatřené dvěma řadami háčků (celkem 22–32 háčků). Podobně jako u ostatních tasemnic, každý článek tvoří samostanou reprodukční jednotku vybavenou vaječníky, dělohou a testes. Děloha vybíhá do stran na 7–12 tupě zakončených větví. Vajíčka meří 31–43 µm jsou kulovitého či oválného tvaru a nejsou morfoligicky odlišitelná od T. saginata.

Biologie a vývojový cyklus

Dospělý jedinec je přichycen ke sliznici duodena nebo jejuna pomocí přísavek a rostela s háčky. Na posteriorním konci dozrávají proglotidy, jež se postupně oddělují a odcházejí s féces nebo samovolně ven z hostitele. Jeden zralý proglotid obsahuje přibližně 80000–100000 převážně oplozených vajíček. Oplozená vajíčka obsahují uvntiř již larvalní embryo se šesti háčky (larva se označuje jako onkosféra či hexakant). Mezihostitel (prase) se nakazí pozřením vajíček, ze kterých se v tenkém střevě uvolní larva onkosféra. Ty penetrují střevní stěnou a pronikají do krevního oběhu, kterým jsou rozneseny do všech orgánů, především do kosterní a srdeční svaloviny, dále také do očí, jater nebo mozku. Jakmile se onkosféra uchytí, přemění se v cysticerkus neboli boubel (v literatuře se odborně označuje jako cysticercus cellulosae). Cysticerkus je plně vyvinutý za 75 dní. Cysticerkus je bílý či transparentní, oválný, měchýřkovitý útvar o velikosti 5 × 10 mm. Uvnitř měchýřku je invaginovaný protoskolex s 4 přísavkami a 2 řadami háčků. Někteří autoři uvádějí, že cysticerky žijí ve svalovině prasete 3–6 let, poté kalcifikují a nejsou již infekceschopné. Člověk se nakazí konzumací nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa či orgánů s cysticerky. Ve střevě člověka se skolex z cysticerku přichytí ke sliznici a za 5–12 týdnů dospívá v dospělou tasemnici. Dospělá tasemnice žije 4–5 let, výjimečně až 25 let.

Teanióza a cysticerkóza

Jakožto definitivní hostitel se člověk nakazí cysticerky z nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa, což vede k uchycení skolexu ve střevě a vývoji dospělé tasemnice. Onemocnění se označuje jako taenióza. Často probíhá bez příznaků nebo se může projevit průjmem, bolestí břicha. Dalšími možnými příznaky je nevolnost, zvracení, střídání průjmu se zácpou či poruchy trávení. Hlavním nebezpečí však spočívá v tom, že člověk s dospělou tasemnicí T. solium je zdrojem vajíček, která vylučuje stolicí. Představuje tak riziko vzniku cysticerkózy pro sebe a pro lidi ve svém okolí.

Závažnější formou onemocnění člověka je cysticerkóza (larvální stádia T. solium v různých orgánech), při které člověk figuruje jako mezihostitel tasemnice, podobně jako je tomu u prasat. Cysticerkóza je charakterizována přítomností cysticerků T. solium v orgánech, především v mozku (neurocysticerkóza), ve svalech, podkoží nebo v očích. Na neurocysticerkózu umře na světě ročně 50000 lidí. Cysticerky v mozku jsou rovněž hlavní příčinou získané epilepsie v rozvojových zemích.



Tento popis byl převzat z Wikipedie.
Originální popis na Wikipedii