AtlasZvířat.cz

Ve zkratce

  • Český název
  • Tesařík piluna
  • Latinský název
  • Prionus coriarius

Taxonomie

Říše:živočichové
Kmen:členovci
Podkmen:šestinozí
Třída:hmyz
Řád:brouci
Podřád:všežraví
Čeleď:tesaříkovití
Rod:tesařík
Druh:tesařík piluna

Váhy a míry

  • Délka:
  • od 18 do 45 mm

Facebook

Tesařík piluna

Tesařík piluna
(Prionus coriarius)

Popis zvířete

Tesařík piluna (Prionus coriarius) je jeden ze západopalearktických druhů brouků čeledi tesaříkovitých, který je v současnosti ohrožený na existenci.

Stručný popis

Piluna je tesařík dlouhý 18 až 45 mm, čímž se řadí mezi našimi brouky na páté místo co do velikosti. Jeho chitinový pancíř je tmavohnědý až smolně černý, břicho má zpravidla světlejší. Od ostatních druhů tesaříků ho nejlépe odlišíme pomocí ostrých trnů na okraji štítu. Na kožovitých krovkách se nalézají tři slabě viditelná podélná žebra. Krční štít má na každé straně tři jasně zřetelné zuby, zatímco na lemu jeho horní a spodní části je možné nalézt žluté chloupky. Nápadná jsou dlouhá a velmi silná tykadla, která jsou u samečka značně a u samičky mírně pilovitá. Podle tykadel lze i rozlišit samečky od samiček. Samečci mají tykadla složená z dvanácti článků, zatímco samičky z jedenácti (poslední dva články jsou srostlé).

Rozšíření

Tesařík piluna se vyskytuje téměř v celé Evropě s výjimkou severních oblastí Skandinávie a Ruska, na východ areál pokračuje do Asie až na západní Sibiř, na jih do severní Afriky.

Stanoviště

V České republice se tento druh tesaříka vyskytuje roztroušeně. Obývá starší stromy v pásmu doubrav a v pahorkatinách v dubovém a bukovém porostu. Vyhovují mu zejména původní porosty pralesovitého charakteru s přirozenou skladbou dřeva. Místy je ho možné nalézt i v alejích nebo v přestárlých jehličnatých porostech.

Biologie

Brouk se vyskytuje až v červenci a srpnu, kdy s přicházejícím večerem vylézá z úkrytů a těžkopádně létá. Je tedy nočním samotářským broukem, v dospělosti nepřijímá žádnou potravu. Často přilétají i na elektrické světlo, kde je lze nejčastěji pozorovat. Třením článkovitých zadních nohou o krovky mohou vydávat cvrčivé tóny. Chycený brouk vydává pronikavé zvuky a citelně kouše.

Rozmnožování

Brouci se vyvíjí z až šest centimetrů dlouhých, bělavých, masitých larev, které v mládí žijí pod kůrou listnatých, výjimečně jehličnatých stromů a živí se jejich dřevem. V určitém stáří se larvy stěhují do starých ztrouchnivělých pařezů nebo kořenů. Během tří až čtyř let se larva většinou čtrnáctkrát svléká a posléze se v kukelní kolébce v půdě zakuklí. Z kukly pak vylézá v létě následujícího roku dospělý brouk.

Význam pro člověka

Významný, esteticky působivý druh původních bučin.

Ochrana

V současnosti zatím nepatří mezi chráněné druhy hmyzu v České republice. Projevuje se u něj negativně technicky realizovaný způsob hospodaření v lesích a proto pomalu ubývá. Škodí mu těžba přestárlých porostů a tak pouze v některých chráněných územích se zachováním původní skladby porostu jsou podmínky pro přežití tohoto druhu.



Tento popis byl převzat z Wikipedie.
Originální popis na Wikipedii