Známé také jako

• Jelenec virginský
• jelen viržinský
• jelenec viržinský

Taxonomie

Váhy a míry

Biologická data

Popis zvířete

Jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), někdy také nazývaný běloocasý jelen, je druhem jelena vyskytujícím se především v Severní Americe, ale také v některých částech Jižní Ameriky. Jeden z nejznámějších a nejrozšířenějších druhů jelenů na severoamerickém kontinentě, jelenec běloocasý je stejně doma v hustých lesích, jako v otevřených prériích.

Jelenec běloocasý je středně velký jelen s výškou v kohoutku mezi 53 až 120 centimetry a délkou těla od 95 do 220 centimetrů. Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje od 45 do 68 kilogramů u samic a 68 až 136 kilogramů u samců. Nejvýraznějším rysem jeleního běloocasého je jeho bílý ocas, který používá jako signalizační zařízení pro varování ostatních jelenů před hrozbou. Když je vyděšený, zvedne ocas, odhalí jeho bílou spodní stranu a varuje tak ostatní jeleny v okolí.

Samci jeleního běloocasého mají rohy, které každoročně shazují a znovu vyrůstají. Tyto rohy mohou mít až dvanáct výhonů a jsou zdrojem obdivu a cílem mnoha myslivců. Vypadají jako parohy, ale liší se tím, že jsou duté uvnitř a mají hrbolatý povrch.

Co se týče stravy, jelenec běloocasý je přežvýkavec a má velmi rozmanitou stravu. Živí se širokou škálou rostlin, včetně lístí, větviček, ořechů, bobulí a různých trav. V zimě, když jsou rostliny nedostupné, může se živit i kůrou stromů.

Jelenec běloocasý je obecně velmi opatrný a plachý tvor. Většinou je aktivní za úsvitu a soumraku, kdy se vydává na pastviny. Má vynikající sluch a zrak, které mu pomáhají vyhýbat se predátorům. Jeho přirozenými nepřáteli jsou vlci, pumy, medvědi, kojoti a některé druhy velkých sov.

Rozmnožování probíhá v období říje, které trvá od října do prosince. Během tohoto období se samci stávají velmi agresivními a soutěží o pozornost samic. Samice rodí jedno až tři mláďata po gestační době kolem 200 dnů. Mláďata jsou schopna chodit krátce po narození a matka je pečlivě chrání.

Ačkoli jsou populace jeleního běloocasého v některých oblastech ohroženy kvůli ztrátě přirozeného prostředí a nadměrnému lovu, jejich celkový počet je stále poměrně stabilní díky jejich schopnosti adaptovat se na různé prostředí a stravovací návyky. Jsou to nádherné a inteligentní bytosti, jejichž přítomnost obohacuje jak divokou přírodu, tak i naše parky a zahrady.