AtlasZvířat.cz

Ve zkratce

  • Český název
  • Tibetská doga

Taxonomie

Říše:živočichové
Kmen:strunatci
Podkmen:obratlovci
Třída:savci
Řád:šelmy
Čeleď:psovití

Plemeno psa

  • Země původu:
  • Tibet
  • Hmotnost pes:
  • od 65 do 75 kg
  • Hmotnost fena:
  • od 45 do 55 kg
  • Výška pes:
  • 66 cm
  • Výška fena
  • 61 cm
  • Barva:
  • černý
  • černý s pálením
  • modrý
  • modrý s pálením
  • zlatý
  • Skupina FCI:
  • 2-pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáčtí psi
  • Sekce FCI:
  • 2-molossoidní
  • FCI:
  • standard

Facebook

Tibetská doga

Tibetská doga

Popis zvířete

Tibetská doga neboli také Tibetský mastiff (v zemi původu Do Khyi) je přírodní psí plemeno staré více než 4000 let.

Historie

První písemná zmínka o tibetské doze je z roku 1121 př. n. l. v čínské knize letopisů. Zmiňuje se o ní Aristoteles, Alexandr Veliký, který ji přivezl do Evropy a také velký cestovatel Marco Polo. Tato rasa se nám dochovala v původní podobě bez křížení s jiným plemenem psů. Ještě dnes, po obrovské genocidě prováděné Číňany v Tibetu se nám dochovala tato rasa nejvíce v jihozápadní části. Jinde byl tento pes huben, protože je součástí tibetské kultury, kterou chtěli Číňané potlačit.[zdroj?] To se jim však zcela nepovedlo. Hlavně díky chovatelům v Anglii, dále pak v Holandsku, Francii, Německu a USA se tato rasa v nezměněné podobě dochovala dodnes. Dále je tento pes chován v Nepálu, Bhútánu, severní Indii a také na Tchaj-wanu. Zajímavé zjištění poskytly poslední rozbory DNA jednotlivých psích plemen, provedené v Cambridgi - nejbližším příbuznými toho psího obříka jsou mopsi a tibetští španělé - psíci dorůstající velikosti do 30 cm v kohoutku...

Stavba těla

Minimální kohoutková výška feny je 61 cm u psa 66 cm. V praxi fenky měří v průměru 63 cm a psi 71 cm. Pes má zpravidla hustší a delší srst a větší hřívu. Je to mohutný, těžký, dobře stavěný pes se silnou kostrou. Hlava dosti široká, těžká a silná. Týlní výčnělek a stop jsou dobře znatelné, délka lebky od týlu ke stopu se rovná délce čenichové partie od stopu ke špičce čenichu, ale může být i kratší. Čenichová partie je dostatečně široká a čtvercová. Oči výrazné, střední velikosti. Barva hnědá ve všech odstínech. Uši střední velikosti, trojúhelníkového tvaru.

Krk má silný, nohy rovné, svalnaté, silné. Záda rovná a záď téměř neznatelná. Pohybuje se energicky, uvolněně, lehce a elasticky.

Linie

Tibetská doga se vyskytuje ve 3 hlavních liniích lišící se především odchylkami ve využití a především v vzezření. První je nejznámější linie DO-KHYI. Tato linie (z jejího názvu pochází i oficiální pojmenování celého plemene FCI) byla používána jak pro ochranu, tak pomáhala "pást" stáda jaků. Její vzrůst je poněkud nižší, mívá užší hlavu i mordu a pysky jen mírně převislé. Tato linie byla nejvíce použita pro evropský chov. Dnes se do Evropy však dostávají i potomci druhé linie TSANG-KHYI, z chovů v Asii a USA. Tato linie má zpravidla vyšší vzrůst celkově působí mohutným dojmem, má širokou lebku a dosti převislé pysky. Je známo, že i více sliní. Lze ji rozpoznat i volnější kůží zejména pak v oblasti hlavy a krku. Byla využívána samozřejmě k ostraze, ale v případě potřeby nosila i těžší náklady. Třetí linií, která se dnes již téměř nevyskytuje je linie KHYI-APSO používána výhradně k ochraně klášterů. Ve srovnání s ostatními byla obrovská s postavou bájných šelem, vyznačuje se především bohatým osrstění a především velice uvolněnou a nařasenou kůží vytvářející po těle vrásky a nad očima minimálně trojí obočí. Podle mého názoru je to až přehnané, ale musím uznat, že určitě každého vetřelce odstrašila. Ale MaoCetungovu Rudou armádu ne a při napadení Tibetu došlo téměř k jejímu vyhlazení (hlídala kláštery a především ty Číňané ničily a bombardovali). Dnes se vyskytuje jen v několika málo záchraných chovech paradoxně jižně žijícími Číňany. Dnes tyto linie však nejsou čisté a už vůbec oficiálně rozlišované.

Využití

Vždy byla tibetskými nomády využívána jako strážní pes a rovněž tak i v tibetských klášterech. Těch však z původních 6000 zbylo pouhých asi 80 v dobrém stavu. Dnes se opět do klášterů pomalu vrací. Tibetská doga se musela po staletí samostatně rozhodovat a v nepřítomnosti pána domu, když odešel za obchodem, hlídala stádo i rodinu. Při stěhování z pastvin byla využívána i na přenášení lehčích břemen. Její štěkot je nezaměnitelný, impozantní a odstrašující. Sama nikdy nikoho nenapadne, ale pokud brání teritorium nebo rodinu neváhá nasadit vlastní život. Je dost uzavřená a lásku projevuje pouze své rodině či pánovi a to odměřeně, avšak po delším odloučení její radost nezná mezí. Dala základ většině mollosoidních plemen, což konstatovali řada významných zoologové v historii (A.E.Brehm, M. Siber, J.B. Walsh (Stonehenge), W. Youatt a další).



Tento popis byl převzat z Wikipedie.
Originální popis na Wikipedii