Taxonomie

Váhy a míry

Stav ohrožení

Popis zvířete

Vakovlk tasmánský, známý také jako Thylacinus cynocephalus, je nyní vyhynulý druh savce, který původně žil v Austrálii, Nové Guineji a na Tasmánii. Je jedním z nejznámějších příkladů recentního vymření druhu, poslední známý jedinec zemřel v zajetí v roce 1936.

Jako dospělý jedinec měřil vakovlk tasmánský 100 až 130 centimetrů na délku s 1,5 metru dlouhým ocasem. Jeho váha se obecně pohybovala mezi 15 až 30 kilogramy. Měl štíhlé, protáhlé tělo se silnými zadními končetinami a výrazným ocasem. Ocas byl zvláště pozoruhodný, protože byl velmi svalnatý a pomáhal mu udržovat rovnováhu během běhu.

Vzhledem měl tento vakovlk něco společného s vlkem nebo šakalem, ale byl bližší vačnatcům. Jeho srst byla krátká a hustá, zbarvená do sytě hnědých až šedých odstínů s 13 až 21 podélnými pruhy táhnoucími se od hřbetu až na konec ocasu. Z toho důvodu byl také někdy nazýván "vlkodlak". Jeho lebka byla velmi podobná lebce psů, ale s většími a silnějšími čelistmi.

Vakovlk tasmánský byl noční lovec, který se především živil masem. Jeho oblíbenou kořistí byli malí i středně velcí savci, avšak dokázal ulovit i ptáky a plazy. V zajetí byl zaznamenán i jeho příjem rostlinné potravy.

Přestože byl vakovlk tasmánský považován za poměrně plaché zvíře, jeho přirozeného chování se vědci nikdy plně nedozvěděli. To je způsobeno tím, že většina studií probíhala na jedincích v zajetí a představu o chování v přirozeném prostředí poskytly jen vzácné pozorování.

Jako mnoho dalších druhů se i vakovlk tasmánský stal obětí lidské činnosti. Lovil se kvůli srsti i masu a také proto, že byl považován za škůdce, který ohrožuje dobytek. Masivní odlesňování pak vedlo ke ztrátě přirozeného prostředí. V důsledku těchto faktorů došlo k jeho vymření. Dnes je tento druh připomínán jako symbol ochrany životního prostředí a biodiversity.